PRŮBĚH EXPEDICE
Nemoci zněmožnily prvovýstupy a prvosjezdy z kyrgyzských šestitisícovek
V červenci a srpnu letošního roku působila v jižním Kyrgyzstánu tříčlenná průzkumná skialpinistická výprava pořádaná 155. horolezeckým oddílem Vsetín. Její členové pobývali 17 dní v údolí řeky Džanajdartaka v nadmořských výškách od 3520 metrů výše. Jejich cílem byly prvovýstupy a prvosjezdy na lyžích z vrcholů dosahujících vrcholem Kyzylagin maximální nadmořské výšky 6684 metrů.
Ruskou leteckou společností Aeroflot se výletníci přepravili z Prahy přes moskevské letiště Šeremetěvo do hlavního města Kyrgyzstánu Biškeku. Z něj při teplotách kolem čtyřiceti stupňů nad nulou pokračovali autem na jih do Oše po trase o délce 800 kilometrů, při níž překonali dva průsmyky přes 3100 metrů vysoké. Po nezbytné středoasijské aklimatizaci v druhém největším kyrgyzském městě a zakoupení zásob jídla jsme vyjeli po rozbité silnici M41 z Oše přes Gulču dále na jih. Po překonání dalších dvou vysokých průsmyků (Čidčik 2450 m a Taldyk 3615 m) a menších problémech s najatým vozem UAZ jsme dojeli do Sary-Tashe. Toto městečko je hlavní křižovatkou jižního Kyrgyzstánu, když na západ z něj vede hlavní silnice Ferganským údolím (také pod Pik Lenina), na východ do průsmyku Irkestan a dále do čínského Kašgaru, zatímco na jih přes Bor-Ďobo na hranice do Tádžikistánu a dále k jezeru Karakol. Hraniční oblast byla také naším cílem.
Cílem výpravy bylo působení na mnoha pohraničních vrcholech na pomezí Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Ohraničení na západě bylo podle předpokladů vrcholy patřícími spíše do masívu Piku Lenina (7134 m), zatímco na východě silnicí M41 ze Sary Taše do sedla Kyzyl-Art (4336 m) a dále do Tádžikistánu. Bohužel na místě se ukázalo, že řeka Džanajdartaka nepůjde v letním období pro svoji velkou vydatnost překonat, čímž padly cíle na jejím severním břehu v dlouhém masívu Ledovyj mys. První den jsme se přesunuli asi osm kilometrů od hraniční kontroly, a o den později až na morénu vedle ledovce Zablužděnija. Při přesunu bylo nutné brodit vydatnou horskou řeku, což dva členové absolvovali v pohorkách. To se jim vymstilo o den později, kdy přes noc napadlo 30 cm sněhu a další padal přes den. V tento den byl nevhodně a zbytečně zvolen přesun za náročných povětrnostních podmínek. Díky tomu Jan Pala úplně prochladl a byl na následujících deset dní vyřazen z činnosti. Zatímco jeden člen výpravy onemocněl a zůstal ve stanu ve výšce 4000 metrů, zbývající postupovali dále údolím proti toku řeky.
Konečnou zástávkou se stal ledovec Zabluždenija spadající rozeklanými séraky z hřebene mezi vrcholy 6624 m a 5800 m. Séraky vyplňovaly celou plochu ledovce od severní stěny mezi jeho vrcholy až po jeho splaz na začátku. Mezi těmito séraky nebylo možné přejít dále na západ do údolí k největšímu ledovci v oblasti - ledovec Korženěvskovo - a k dalším ledovcům Bezymjanyj a Perevalnyj. Obejítí séraků po druhém břehu řeky Džanajdartaka také nebylo možné pro neustále padající kamenné laviny a nemožnost překonání říčního. Naše aktivity byly díky přírodním podmínkám omezeny na oblast vrcholů mezi údolím vyplňeným tímto ledovcem a vychodněji položeným údolím s ledovcem Nazarova.
Výprava postupovala po moréně ledovce Zablužděnija k uzávěře údolí. Předpokládaný předposlední tábor byl postaven ve výšce 4500 metrů, odkud se vyráželo na jednotlivé vrcholy v hřebenu mezi oběma ledovci. Poslední tábor měl být v jednom ze sedel ve výšce 5100-5400 metrů ještě před hraničním šestitisícovým hřebenem, k čemuž už ale nedošlo.
Dvojice alpinistů (M. Čadík, J. Kocourek) vystoupila na několik vrcholů (výška do 5000 metrů) v bočním hřebenu. Z jednoho z nich, pracovně nazvaného Pik MC sjel Martin Čadík přímo z vrcholu dolů po ledovci. Nenáročný sjezd kvalitním sněhem na hřebeni vystřídal nebezpečný ledovec bez sněhu, který měl ve své nejprudší části sklon přes 40 stupňů. Při traverzu svahu pod ledovcem uvolnil lyžař středně velkou lavinu z několik dní starého sněhu. Lavina s rachotem zmizela v úzkém závěru údolí. Následoval opatrný sjezd úzkým žlabem na pravém okraji svahu, níže nájezd do čerstvého laviniště a bezpečný dojezd dolů.
Bohužel o den později, kdy se dvojice chystala postavit poslední tábor postihly silné zdravotní potíže i Jaroslava Kocourka. Měl velké bolesti ledvin a hlavy, a proto se dvojice následující den přesunula dolů k předchozímu táboru. Ze tří lidí zůstal bez zdravotních problémů pouze Martin Čadík, a tak bylo nutné odvolat veškeré plány na prvovýstupy a prvosjezdy z šestitisícových vrcholů, neboť tato oblast rozhodně není vhodná pro sólování.
Ve zbývajících dnech byl prozkoumám ledovec Nazarova a možné výstupové trasy z jeho údolí na Pik Korženěvského (6008 m), případně Kyzylagin (6684 m). Kromě toho byly sjety dolní části žlabů z dalšího bočního hřebene pod obnaženými vrcholovými ledovci. U vrcholů měly ledovce sklon přes šedesát stupňů, který postupně klesal na čtyřicet stupňů. Níže v údolí byl také podniknut prvovýstup nekompaktním „kamenolomem“ na poslední neledovcový vrchol Pik Todo (4360 m). Převýšení od tábora 750 metrů a značný sklon.
Na moréně před ledovcem Nazarova jsme objevili zbytky tábořiště s hromadou zrezivělých konzerv jako památku na sovětské geology, kteří v roce 1989 prováděli v oblasti průzkumné práce. Kromě této konzervárny byly níže v údolí zbytky prasklé pneumatiky asi z nákladního vozu typu Kamaz, utržený výfuk z malého auta, prázdná konzerva korejsksých oříšků s expirací v roce 2016, a další zbytky jako úzávěry PET lahví. Největší šok nám však způsobil nález odhadem rok dva staré etikety PET lahve českého multivitamínu. Že se v zemích bývalého SSSR na přírodu moc nehledí a odpadky se mohou povalovat všude, jsme si už zvykli, ale abychom v údolí, v němž jsme úplně sami, našli nechutné zbytky po přítomnosti krajanů, nás úplně dostalo.
Z hlediska glaciologického byly zdokumentovány a nafoceny ledovce Zablužděnija a Nazarova. Kromě nich také menší podvrcholové ledovce jak v hřebenu Ledovoj mys, tak v hřebenu mezi údolími řek Džanajdartaka a Atdžajga, která pramení z rozsáhlého ledovce Atdžajgo. Výprava měla také v úmyslu umístit na ledovec Zablužděnija měřící glaciologické tyče. K tomu nakonec nedošlo kvůli nemožnosti zaměření jejich polohy s příslušnou přesností. Měřící tyče byly zanechány na místě tábora u zčernalé části ledovce ve výšce 3970 metrů.
Tato část jižního Kyrgyzstánu je oproti údolím pod Pikem Lenina nebo Piku Kurumdy liduprázdná a nabízí mnoho možností na zajímavé prvovýstupy a přechody hřebenů nebo sedel. Proto bychom se tam chteli v nejbližších letech znovu vrátit „dodělat“ to, co jsme letos kvůli nemocem nezvládli.
|
 |
|
|
Karel Rámeček Toráč
K a m a
G a b e l
J u l b o
S e i f e c o
M a x i m
T i l a k
D o n o c y k l
Hudy Praha Lidicka
|
